Domnívám se, že nejvydařenější autorské výtvory jsou takové, které nechají svého diváka trochu bloudit, něco si domyslet či propojit s vlastním repertoárem zažitých pocitů, přitom si ale dokážou pohlídat, aby publikum nesešlo z cesty a neztratilo se. Cesta myšlenkových pochodů tu je naznačena klíčovými body, které si každý propojí a projde; při recepci díla diváci něco zakusí a nakonec se (mj. i díky obdobnému fungování mozku u zdravých jedinců) dostanou ke zdárnému vyústění daného dojmu – tak, jak autor zamýšlel (mozky většiny lidí, totiž v jistých ohledech skáčou po těch stejných mentálních zkratkách). Divákův výsledný dojem z daného výtvoru bude po tomto prožitku hodnocen kladně a vysoko, protože sám divák pocítí, že se v prožitku promítnul – že daný výtvor, jehož cestou si prošel, souzní s jeho obecnou lidskou zkušeností.
Výtvor příliš nesrozumitelný může být zavržen jako „prostě divný“, protože se k němu člověk nedokáže sám vztáhnout a nalézt schůdnou cestu k porozumění. A výtvor příliš obyčejný bude nezajímavý, protože zážitkové cesty, které by si při jeho pozorování měl člověk projít, budou tak zprofanované, že kdejaký divák hned skočí k závěru, poznávaje, kam daná cesta vede.
Zdravá kreativita se pozná i ve schopnosti nalezení správného poměru mezi známým a neznámým materiálem, aneb také v nalezení kouzelného středobodu, chcete-li – je žádoucí trefit tento iluzorní středový bod tak, aby vytvořil bohatou cestu prožitkům publika, a zároveň tak, aby své publikum nesvedl z cesty do chaosu.
Pipux – Drakkar č.45 / srpen 2014