7 příspěvků v rubrice Nezařazené
Na druhé edici Shadowrunu, který jsem si koupil v druhé půlce devadesátek, se mi vždycky líbila tabulka dovedností, která řešila jak určit případné postihy pro hod na vlastnost, kterou postava nemá. Každá tečka na cestě stromu přidávala postih (myslím +2). Navíc šipka omezovala směr použití. Relativně prosté a efektivní.
„What drives me crazy about videogames is… people use hindsight to make ‚better‘ decisions,“ said Dr. Mick.
„Videogames in some ways teach bad boundaries. They teach people to triangulate themselves in issues and get involved in stuff they shouldn’t get involved in,“ he says, explaining the concept of triangulation as two individuals experiencing anxiety or emotional intensity bringing in a third party to disperse that tension. „The entire basis of a roleplaying game is that you get triangulated into everybody’s business. You would never do quest lines if you de-triangulated yourself all the time. I think it’s important to know that’s happening in videogames because that’s not really how you should operate in real life.“
zdroj: https://www.pcgamer.com/meet-the-actual-therapist-using-dragon-age-to-teach-relationship-skills/
Dotaz: Generate village for dnd adventure in tolkien style
Sure, here’s a quick rundown of a Tolkien-style village for your D&D adventure:
The village is called Woodhaven, and it is nestled in the heart of a dense forest at the foot of a towering mountain. The people of Woodhaven are a hardy and fiercely independent bunch, and they pride themselves on their self-sufficiency. The village is surrounded by a tall wooden palisade, and the gates are only opened to travelers during the daylight hours.
Inside the palisade, the village is a bustling hub of activity. The main road is lined with small wooden houses and shops, and at the center of the village is a large open square where the people gather to trade and socialize. The village is ruled by a wise and just mayor, who is advised by a council of respected elders.
The people of Woodhaven are skilled craftsmen and traders, and they are known for their fine woodwork and their keen bargaining skills. They are also fiercely protective of their forest home, and they are always on the lookout for threats from the outside world. The village is home to many brave warriors who are ready to defend Woodhaven from any dangers that may arise.
As for adventure hooks, there are many possibilities in Woodhaven. The party could be hired by the mayor to defend the village from a band of marauding orcs, or they could be enlisted to help a group of Woodhaven traders negotiate a tricky deal with a neighboring tribe. There could also be rumors of ancient ruins hidden in the depths of the forest, or of a powerful artifact that is said to be guarded by a fierce dragon in the mountains. The possibilities are endless!
A3 Thermal Improvement – Steam Workshop
Advanced Weapon Mounting – Steam Workshop
Align – Steam Workshop
Animated Recoil coefficient changer – Steam Workshop
ArmaFXP – Steam Workshop
Arsenal Search – Steam Workshop
Better Inventory – Steam Workshop
Bullets_Hit – Steam Workshop
CBA_A3 – Steam Workshop
Enhanced Movement – Steam Workshop
Enhanced Movement Rework – Steam Workshop
No More Aircraft Bouncing – Steam Workshop
Ragdoll Physics Plus+ v1.12 – Steam Workshop
Simple Single Player Cheat Menu – Steam Workshop
Swap Your Weapons – Steam Workshop
Mod list pro import: https://celoush.epj.cz/arma3/sp/sp_ext_2022_v3.html
„Jak vám mohou patřit hvězdy?“
„A komu patří?“ odsekl mrzutě byznysmen.
„To nevím. Nikomu.“
„Tak tedy patří mě, neboť já jsem na ně myslel první.“
„A to stačí?“
„Ovšem. Když najdeš diamant, který nikomu nepatří, je tvůj. Když najdeš ostrov, který nikomu nepatří, je tvůj. Když máš první nějaký nápad, dáš si ho patentovat: je tvůj. A mně patří hvězdy, protože nikdy nikoho přede mnou nenapadlo, že by mu mohly patřit.“
„To je pravda,“ řekl malý princ. „A co s nimi děláš?“
„Spravuji je. Počítám a přepočítávám je,“ vysvětloval byznysmen. „Není to zrovna snadné. Ale já jsem vážný člověk!“
Malému princi to ještě nestačilo:
„Patří-li vám hedvábný šátek, mohu si ho dát na krk a odnést si ho. Patří-li mi květina, mohu ji utrhnout a odnést. Ale ty nemůžeš utrhnout hvězdy.“
„Ne, ovšem mohu je dát do banky.“
„Co to znamená?“
„To znamená, že napíšu na papírek počet svých hvězd. A potom zamknu ten papír do zásuvky.“
„A nic víc?“
„To stačí!“
To je zábavné, pomyslil si malý princ. Je to dost poetické, ale ne moc seriózní.
Stalo se to na konci léta. Byla už tma, když se Jarik po několika dnech strávených v lese vrátil zpátky do vesnice do chalupy, v které bydlel se svým starým strýcem. A sotva otevřel dveře a vešel do síně, spatřil dva cizince, jak sedí za stolem a ve světle olejové lampy prohlížejí nějakou knihu.
Jeden z nich byl zřejmě bojovník, barbar odněkud ze Severních hor. Měl divoké oči, nízké čelo, mohutnou šíji – a široká ramena, která prozrazovala obrovskou silu. Oblečený byl do plátového brnění. Jeho dlouhý obouruční meč ležel na stole vedle knihy – tak, aby byl pohotově na dosah; barbar ho tam nechal zřejmě ze zvyku, přestože ve vesnické chalupě se sotva dalo očekávat nějaké nebezpečí. Nabroušené ostří se ve světle chladně lesklo.
Druhý muž zato nepřipomínal válečníka ani v nejmenším; byl o hodně starší, štíhlý, a jeho jemná úzká tvář prozrazovala, že víc používá rozum než sílu. Dlouhými prsty listoval v knize a ukazoval nějaké stránky barbarovi, který roztržitě poslouchal jeho výklad. Na sobě měl široký tmavý plášť s kápí; tu ale shodil dozadu, takže byla vidět celá jeho hlava… a také dlouhé špičaté uši. Podle nich se dalo poznat, že to není člověk, nýbrž elf.
Když Jarik vstoupil, oba cizinci zvedli oči.
„Konečně jsi přišel, Jariku!“ ozval se elf.
„Do… dobrý večer,“ hlesl Jarik s pohledem upřeným na barbarův meč.
„Nelekej se; nepřišli jsme s tebou bojovat,“ řekl elf s úsměvem. Vzpomínáš si na mě? Chodíval jsem sem občas, když ještě byl tvůj otec naživu…“
Jarik odvrátil oči od meče a pohlédl do elfovy tváře a nepříjemné překvapení se změnilo v radost.
„Čaroděj Órbrin!“
Teprve teď se přivítali jako staří přátelé.
„Tohle je válečník Donar,“ představil Órbrin barbara. Donar natáhl svou obrovskou tlapu a na jeho tváři se objevil výraz, který připomínal úsměv. Potom seděli a mluvili o svých plánech. Órbrin ukázal Jankovi knihu a přečetl mu úryvek psaný ozdobnými elfími runami. Mluvilo se v něm o Šedém vrchu – a o tajemstvích a pokladech, které jsou tam ukryty.
„Dřív jsem si myslel, že pověsti o Šedém vrchu jsou jenom pověry – ale když se totéž píše i v téhle elfí knize, bude na tom zřejmě něco pravdy,“ řekl Órbrin. „My dva jsme se rozhodli vypravit se tam; jen proto jsme přišli. Nějaké zásoby a vybavení už máme. Přespíme tady ve vesnici a ráno vyrazíme“
Jarik poslouchal s očima hořícíma dychtivostí.
„Já půjdu s vámi!“ vyhrkl.
Dračí doupě
“Takhle to vždycky skončí. Snažíš se, makáš na tom, serou na tebe. Ale vzdát to nesmíš nikdy. Kdybys to vzdal, tak si stejný jako oni.”
– Zdeněk Pohlreich [Ano, šéfe! VI (3)]
