After Montignac

ANYONE LEFT ON EVERON. REPEAT. ALL REMAINING TROOPS ON EVERON. TRY TO GET TO THE EVAC POINT AT Ea64. GOOD LUCK. GOD BE WITH YOU.

PAPA_BEAR

Zlobří poklad

„Nenapadá vás, že zlobři tady někde musí mít nějakou jeskyni nebo v zemi vykopanou díru, kam se schovávali před sluncem? Musíme se po ní podívat!“
Dali se do prohledávání okolí a brzy objevili stopy kamenných zlobřích bot, které vedly pryč mezi stromy. Sledovali je do kopce, až narazili na velké kamenné dveře do jeskyně, schované za křovím. Ale nemohli je otevřít, ačkoli se do nich všichni opřeli a Gandalf zkoušel různá zaklínání.

„Nepomohlo by nám tohle?“ nadhodil Bilbo, když už byli jaksepatří unavení a rozmrzelí.
„Našel jsem to na zemi, kde se zlobři prali.“
A ukázal veliký klíč, třebaže Vildovi se bezpochyby zdál maličký a dobře utajený. Jistě mu vypadl z kapsy, naštěstí
dřív, než zlobr zkameněl.
„Proč jste to propánakrále neřekl dřív?“ vykřikli.
Gandalf po klíči hrábl a strčil jej do klíčové dírky.

Pak se kamenné dveře jedním mocným zatlačením rozletěly a všichni vešli dovnitř.
Po zemi se válely kosti a ve vzduchu se vznášel ohavný puch a na policích i na podlaze byla spousta potravin mezi halabala poházenou kořistí všeho druhu – od mosazných knoflíků až po hrnce plné zlaťáku, které stály v koutě. Na stěnách také visela spousta šatstva – příliš malého pro zlobry, takže se obávám, že patřilo jejich obětem – a mezi ním byly i různé meče všelijaké výroby, tvaru a rozměru.
Dva z nich je zvlášť zaujaly nádhernými pochvami a jílci posázenými drahokamy.

Gandalf a Thorin si každý vzali jeden a Bilbo si vzal nůž v kožené pochvě. Pro zlobra by to byl jenom nepatrný perořízek, ale hobitovi posloužil stejně dobře jako krátký mečík.
„Zdá se, že jsou to dobré čepele,“ poznamenal Gandalf, když meče povytáhl z pochev a se zájmem si je prohlížel.
„Ty nevyrobil žádný zlobr ani lidský kovář v těchhle krajích a časech; ale až si budeme moci přečíst ty runy na nich, dovíme se o nich víc.“

Hobit aneb cesta tam a zase zpátky – J.R.R. Tolkien

Tragedy is invisible

And the real truth is no one watched, no one saw or wanted to see.
Tragedy is invisible, people turn away from it, they run from it if they can and it’s hard knowing you belong here. That your purpose lies amongst all this pain.
But someone’s gotta be there to pick it up, to push back, to put the first piece back together.
To put us all back together.

Kooperativní hraní

Early adopteři byla zajímavá banda. Oceňovali, že jsem svou hru udělal jinak. Většina podobných titulů byla plná lidí, kteří se navzájem zabíjeli a považovali to za zábavu. Vývojáři tomu šli vstříc, protože podle všeho nejjednodušší recept na úspěch byl udělat hru, ve které si hráči budou rozbíjet úsměvy. To přetrvává dodneška. Já jsem tlačil PvE a kooperativní hraní. Všichni se mi vysmívali a říkali, že taková hra nemá šanci uspět. No a ukázalo se, že lidí, kteří chtějí spolupracovat a chovat se slušně, je mnohem víc než těch ostatních. Zajímavé je, že ta první skupina je mnohem vstřícnější i co se komunikace s autory týče. Stojí jim za to být součástí procesu vývoje již vydané hry, zatímco tu druhou skupinu zajímá jen to, jak někde někomu nabančit.

Paul Barnett – Level 284

Kníže Andrej v Brně

Už byla úplná tma, když kníže Andrej přijel do Brna a uviděl kolem sebe vysoké domy, světla v krámech, okna domů a lucerny, krásné kočáry, dunící po dlažbě a celou tu atmosféru velikého, živého města, která vždycky tolik láká vojáka, jenž se vrací z pole.

Lev Nikolajevič Tolstoj – Vojna a Mír

Tolkien o Pánovi prstenů

”V jednom ze svých nedávných dopisů jste vyjádřil, že si stále přejete vidět rukopis mého navrhovaného díla Pán prstenů, které mělo být podle původního očekávání pokračováním Hobita? Už osmnáct měsíců jsem doufal, že přijde den, kdy je budu moci prohlásit za dokončené. Dílo je dokončené, ačkoli ještě zčásti nerevidované, a myslím, že je ve stavu, v jakém by je čtenář mohl číst, pokud při pohledu na ně neomdlí.

Jelikož odhadovaná cena přepisu se pohybovala kolem sta liber (které nazbyt nemám), musel jsem to skoro celé přepsat sám. A když se teď na to dívám, vidím rozsah té pohromy. Dílo se mi vymklo z rukou a stvořil jsem obludu, nesmírně dlouhý, značně ponurý a velmi děsivý romantický příběh, zcela nevhodný pro děti (pokud vůbec pro někoho vhodný); a není to vlastně pokračování Hobita, ale Silmarillionu.

Podle mého odhadu má – i bez jistých nutných doplňků — asi 600 000 slov. Jedna písařka to odhadla dokonce na víc. Až příliš jasně vidím, jak je to  nezvládnutelné. Jsem ale unavený. Mám to z krku a mám pocit, že už s tím víc udělat nemohu, snad jen nějakou malou revizi nepřesností. A ještě hůř: cítím, že je to svázané se Silmarillionem.”

Pád Gondolinu (str. 136)

Chcete vědět víc? 🙂

Evoluční vývoj

“Celé to vznikalo evolucí. Takže to nebylo tak, že bychom si řekli, že teďka to zahodíme a napíšeme znova. Na tohle moc nevěřím, co se týče vývoje. Strašně lidí na to věří, že teď už je to nějaký sprasený, pojďme to celý zahodit a začít krásně znova od začátku! Podle mne je vždycky lepší to sprasený opravit, protože jinak člověk udělá jiný chyby.”

Michal Kovařík – Factorio – Kafemlejnek TV 22

Virtually killed

“Being virtually killed by virtual laser in virtual space is just as effective as the real thing, because you are as dead as you think you are.”

The Hitchhiker’s Guide to the Galaxy